Co mě udivuje

18. 4. 2013

Co mě udivuje, ba co mě děsí. Narůstá počet dětí, které mají stravovací návyky vedoucí k nadváze až obezitě, ale na druhou stranu k podvýživě. Podvýživou myšleno nedostatečně vyživené tělo ať už vypadá až moc dobře krmeno či je vyzáblé. Toto vše víme, píše se o tom ve všech médiích, jsme informovaní jako nikdy v letech minulých. A přesto zdravotních problémů spojených s nadváhou u dětí a mládeže narůstá. Kde hledat chybu, když se obrovské množství odborníků celého světa touto otázkou zabývá. Proč se toto neřeší v základních kamenech.

Můj názor, který je podložen dlouholetou praxí v léčebném stravování dětí a mládeže:

Chyba začíná u rodičů, většinou matek. Dcera, která má špatný vzor v matce bude opakovat většinou i chyby své matky. Tak je to se stravovacími návyky. Je jednodušší svalovat vinu na geny, podotýkám, že ty hrají roli v malém procentu, spíš můžeme omluvit poruchy endokrinologické. Ale musíme připustit, že na vině jsou právě špatné stravovací návyky a životní styl všeobecně. Z mé praxe vím, že rodiče, upřednostňují tak nevhodná jídla pro své ratolesti, že není divu, proč tolik dětí trpí různými poruchami příjmu potravy. Ovšem nesmím strkat všechny do jednoho pytle, byli rodiče, kteří výživu svého dítěte brali „vážně“ a dávali přednost pokrmům vhodným, ale věřte, jsou v menšině.

Je jednodušší jet ve vyjetých kolejích špatných návyků, když to „nezdravé“ je tak dobré, sladké. Je jednodušší dát dítěti sušenku, párek, zmrzlinu než oloupat pomeranč umýt jablko či nastrouhat mrkev. Špatné návyky dětí jsou neřízená střela, která může nepáchat nezvratné zdravotní následky. Všimněte si sami, když jdete nakupovat do některého hypermarketu, kolik dětí bude loupat mandarinku či jíst nějaké ovoce nebo jogurt. V lepším případě je to rohlík… Vaše zjištění bude žalostné. Možná i uvidíte modrou či červenou sladkou limonádu nebo coca- colu. Ano v obchodech jsou toho plné regály.:-(

A tady je kámen úrazu a to je rodič, který to či ono koupil. Je to volba rodiče a dítě v podstatě nemá na výběr. Nezkažené chuťové buňky dítěte jsou „mrskány“ chutěmi rodičů, protože jsou pro dítě vzorem. Je to tzv.“ syndrom společného hrnce“ Pokud tatínek nebo maminka rád prorostlou krkovici nebude to dlouho trvat a dítě jí bude jíst k obědu také. A tak to bude např. i se zeleninou. Pokud maminka bude k jídlu připravovat zeleninové saláty, dítě se také naučí jíst zeleninu...

Proto Vážení rodičové, babičky, tetičky, začněte od sebe!

Správné stravovací návyky nejsou synonymem pro něco, co mi bude „otravovat“ (jak mi řekla jedna klientka) zbytek života. Naopak úprava stravování nemusí nutně znamenat nedopřát si sníst něco sladkého či tučného…, ale střídmě a přitom si prožít plnohodnotný život ve zdraví a spokojenosti. Vždyť zdraví si klademe mnozí jako základní prioritu. Já však podotýkám, že zdraví je PODMÍNKA k životu. Pokud jsme zdraví - jsme šťastní, můžeme mýt dobrou práci, můžeme jet na dovolenou, sportovat...

Tímto apeluji na rodiče, MĚJTE SVÉ DĚTI RÁDI a dopřejte jim jejich budoucnost v plném zdraví. A samozřejmě výzva platí i pro dospělé i vy se mějte rádi a nebuďte pohodlní změnit svůj životní styl a stravovací režim nejen ve prospěch svých dětí, ale i svůj. Věřte opravdu to není těžké...

Ladislava Valentová, DiS.